Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 30.4.2014, sp.zn. III.ÚS 650/14 konstatoval, že při rozhodování o střídavé výchově není rozhodným kritériem přání ani souhlas konkrétního rodiče (střídavá výchova tak může být nařízena bez souhlasu jednoho z manželů či dokonce proti jeho vůli), nýbrž především zájem dítěte, který musí být obecnými soudy vždy respektován. Zájmem dítěte přitom nepochybně je, aby, jsou-li pro to splněny podmínky, bylo v péči obou rodičů. Střídavá výchova je snahou o co nejúplnější naplnění práva dítěte na oba rodiče, pokud spolu oba rodiče nežijí, neboť tato forma výchovy umožňuje dítěti nejen zachování fungujících vztahů s oběma rodiči, ale rovněž mu umožňuje zůstat součástí běžného každodenního života obou rodičů.