Maření exekučního řízení insolvenčními návrhy dlužníka

Dlužníci v posledních letech často ztěžovali vymahatelnost pohledávek věřitelů v exekučním řízení a v řízení o výkon rozhodnutí podáváním nedůvodných insolvenčních návrhů, jejichž jediným cílem bylo oddálení či zmaření exekuce. Podle § 109 insolvenčního zákona může být po zahájení insolvenčního řízení exekuce nařízena, nemůže být však provedena. Nelze tak například provést plánovanou dražbu nemovitosti dlužníka. Reakcí na zmíněné zneužívání práva dlužníků byla novela insolvenčního zákona, která s účinností od 1.11.2012 zásadně změnila § 82 zákona. Insolvenční soudy dostaly novelizací § 82, odst. 2, písm. b) pravomoc omezit předběžným opatřením účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a zakazující provedení exekuce či výkonu rozhodnutí, jsou-li k tomu dány důvody hodné zvláštního zřetele a neodporuje-li takový postup společnému zájmu věřitelů. Soud tak může i přes účinky zahájení insolvenčního řízení rozhodnout předběžným opatřením, že probíhající insolvenční řízení výkonu rozhodnutí ani exekuci nebrání.

Okamžité zrušení pracovního poměru za ztrátu „nezbytné míry důvěry“

Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR potvrzené v poslední řadě rozsudkem ze dne 21.1.2014, sp.zn. 21 Cdo 1496/2013 postačuje k závěru zaměstnavatele o tom, že zaměstnanec porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů a vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, zpravidla jakýkoliv útok zaměstnance na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění). Na posouzení intenzity porušení nemůže nic změnit ani okolnost, že věc, kterou zaměstnanec odcizil nebo o jejíž odcizení se pokusil, má pro zaměstnavatele byť i nepatrnou hodnotu nebo se jedná o věc pro zaměstnavatele prakticky přebytečnou, určenou k likvidaci. Pro naplnění důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru tak není podstatná výše způsobené škody (hodnota odcizené věci), nýbrž to, že v důsledku jednání zaměstnance ztratil zaměstnavatel v zaměstnance „nezbytnou míru důvěry“ a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby takového zaměstnance nadále zaměstnával.

Šikanózní návrhy věřitelů v insolvenčním řízení

V rámci konkurenčních bojů zneužívají svých práv rovněž věřitelé, kteří mnohdy podávají na jiné „nepohodlné“ subjekty insolvenční návrhy, a to s jediným cílem,vyřadit je z hospodářské soutěže a zaujmout jejich místo na trhu. Na ochranu dlužníků před šikanózními návrhy věřitelů začlenil zákonodárce do insolvenčního zákona nové ustanovení § 128a, podle kterého soud odmítne jako zjevně bezdůvodný takový insolvenční návrh insolvenčního věřitele, kterým insolvenční věřitel zjevně sleduje zneužití svých práv na úkor dlužníka. Zjevně bezdůvodnému (šikanóznímu) insolvenčnímu návrhu nepřizná insolvenční soud nejen právní ochranu, ale může dokonce insolvenčnímu věřiteli za zjevně bezdůvodný insolvenční návrh uložit pořádkovou pokutu až do výše 50.000,-Kč.

Úraz při teambuildingu jako pracovní úraz

Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 1.4.2014, sp.zn. 23 Cdo 490/2013 potvrdil své dřívější závěry k otázce úrazů na teambuildingových akcích. Podle závěrů Nejvyššího soudu je úraz, který zaměstnanec utrpěl na teambuildingu, pracovním úrazem, který je zaměstnavatel povinen odškodnit dle pracovněprávních předpisů. Za teambuilding se přitom považuje intenzivní a záměrné (cílené) budování a rozvíjení pracovního potenciálu pracovních týmů, při kterém zejména bývá kladen důraz na prohloubení motivace a vzájemné důvěry, na zlepšení výkonnosti a komunikace mezi členy pracovního kolektivu, na zlepšení týmové kreativity atd. Pokud akce organizovaná zaměstnavatelem pro zaměstnance nesměřuje k naplnění některého z uvedených cílů (např. společný pobyt zaměstnanců bez cíleného průběhu), nejedná se o teambuilding a tedy ani úraz utrpěný při takové akci nemůže být posuzován jako pracovní úraz s nárokem zaměstnance na náhradu vzniklé škody na zdraví.

Mezilidská výpomoc vs. nelegální zaměstnávání

Palčivý problém mnohých drobných podnikatelů, kterým příležitostně pomáhali při podnikání jejich rodinní příslušníci, řeší rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13.2.2014, sp. zn. 6 Ads 46/2013. Zatímco inspektoráty práce přítomnost v podstatě jakékoliv osoby na provozovně podnikatele vykonávající činnost bez pracovní smlouvy či dohody s podnikatelem považovali za výkon nelegální práce a ukládali podnikatelům, jakož i vypomáhajícím osobám značné pokuty, jmenovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu toto mění a požaduje, aby inspektoráty práce v každém jednotlivém případě zkoumaly naplnění veškerých znaků nelegální práce, tj. především zda se jedná o závislou práci vykonávanou osobně a soustavně jménem zaměstnavatele, podle jeho pokynů, ve vztahu podřízenosti a za úplatu mimo pracovněprávní vztah, a aby důsledně rozlišovaly mezi nelegální prací a ryze obchodními vztahy (např. ze smlouvy o dílo, smluv příkazního typu) či běžnou mezilidskou výpomocí. Podle Nejvyššího správního soudu je mezilidská výpomoc součástí sociální reality, kterou právo nemůže ignorovat, a jelikož jde o vztahy přirozené a běžné, nemohou být tyto v demokratickém právním státě postihovány.

  • Kontaktní informace

    Mgr. Pavlína Rybičková, advokát
    Ulrichovo náměstí 762/6
    500 02 Hradec Králové

    Tel: +420 778 020 534
    E-mail: advokat@akrybickova.cz

    IČ: 01162993
    DIČ: CZ8458155420
    Facebook Pagelike Widget
    © 2018 Advokátní kancelář Mgr. Pavlína Rybičková | Vyrobilo studio  
    Formedia.cz