Ačkoliv zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, upravuje u jednotlivých typů obchodních společností minimální požadavky pro posuzování usnášeníschopnosti jejích vrcholných orgánů (valných hromad) a pro přijímání rozhodnutí, nenalezneme v tomto zákoně již odpověď na otázku, jak posuzovat naplnění těchto předepsaných limitů v případě, není-li s účastí společníka ve společnosti hlasovací právo vůbec spojeno nebo je toto jeho hlasovací právo z důvodu uvedeném v zakladatelských dokumentech společnosti či stanoveném zákonem omezeno. K této problematice se vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 30.9.2014, ve věci 29 Cdo 3472/2013, když uzavřel, že při posuzovaní způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí a při hlasování na valné hromadě se nepřihlíží k akciím nebo k zatímním listům, pokud nelze hlasovací právo, které je s nimi spojeno, vykonávat. K přijetí usnesení valné hromady pak zcela postačuje dosažení většiny hlasů počítané ze „zbývajících“ (nesistovaných) hlasů. Nepřihlížení k hlasům při posuzování způsobilosti valné hromady činit rozhodnutí pak spočívá v tom, že od celkového počtu hlasů, kterými společníci na valné hromadě disponují, se odečtou hlasy, s nimiž nemůže být vykonáváno hlasovací právo. Jen ve vztahu ke „zbývajícím“ hlasům je pak posuzováno dosažení kvóra pro usnášeníschopnost valné hromady.