Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR potvrzené v poslední řadě rozsudkem ze dne 21.1.2014, sp.zn. 21 Cdo 1496/2013 postačuje k závěru zaměstnavatele o tom, že zaměstnanec porušil své povinnosti vyplývající z právních předpisů a vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, zpravidla jakýkoliv útok zaměstnance na majetek zaměstnavatele, ať už přímý (např. krádeží, poškozováním, zneužitím apod.), nebo nepřímý (např. pokusem odčerpat část majetku zaměstnavatele bez odpovídajícího protiplnění). Na posouzení intenzity porušení nemůže nic změnit ani okolnost, že věc, kterou zaměstnanec odcizil nebo o jejíž odcizení se pokusil, má pro zaměstnavatele byť i nepatrnou hodnotu nebo se jedná o věc pro zaměstnavatele prakticky přebytečnou, určenou k likvidaci. Pro naplnění důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru tak není podstatná výše způsobené škody (hodnota odcizené věci), nýbrž to, že v důsledku jednání zaměstnance ztratil zaměstnavatel v zaměstnance „nezbytnou míru důvěry“ a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby takového zaměstnance nadále zaměstnával.