Ustanovení § 441 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, zakotvilo s účinností od 1.1.2014 do české právní úpravy požadavek, aby plná moc vždy zachovávala formu právního jednání, k němuž je udělena. Plná moc udělená k právnímu jednání, pro které zákon vyžaduje formu notářského zápisu, by tak zásadně měla být udělena ve formě notářského zápisu. Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 27.listopadu 2014, sp.zn. 29 Cdo 3919/2014 dovodil, že nedodržení formy plné moci nevede bez dalšího k její neplatnosti ani neplatnosti právního jednání učiněného na jejím základě, důležité je, vyžaduje-li neplatnost takového právního jednání smysl a účel zákona. Je-li pro právní jednání vyžadována forma notářského zápisu, je dle Nejvyššího soudu ČR smyslem a účelem požadavku § 441 odst. 2 zabezpečit ověření totožnosti zmocnitele a současně zajistit, aby plná moc byla udělena k zamýšlenému právnímu jednání. Není-li tedy pochyb o totožnosti zmocnitele, tj. je-li zcela zjevné, kdo udělil plnou moc, není plná moc neplatná jen proto, že nebyla udělena ve formě notářského zápisu. V praxi to znamená, že i tehdy, je-li plná moc udělována k právnímu jednání, které musí mít formu notářského zápisu, postačí, je-li udělena písemně a je-li současně podpis zmocnitele úředně ověřen.