Evropský soud pro lidská práva (ESLP) vydal dne 16.července 2015 rozhodnutí č. 39438/13 ve věci Nazarenko proti Rusku, ve kterém se zabýval vyloučením stěžovatele ze života a výchovy jeho dítěte poté, co bylo prokázáno, že není jeho biologickým otcem. ESLP vyslovil, že čl. 8 Úmluvy garantující ochranu práva na respektování soukromého a rodinného života vyžaduje na členských státech povinnost zkoumat s ohledem na okolnosti nejlepší zájem dítěte, tedy to, zda je v zájmu dítěte udržovat vztah s osobou, která se o něho dlouhou dobu starala, ačkoliv se nejednalo o jeho biologického otce. Člověk, který dítě po určitou dobu vychovává jako vlastní, by neměl být zcela vyloučen ze života dítěte poté, co bylo zjištěno, že není jeho biologickým rodičem, ledaže by k tomu byly dány relevantní důvody opírající se o nejlepší zájem dítěte.